Když jde o děti…

Když jde o děti, jde v očích rodičů o všechno. Dostanou-li se dva dospělí lidé do situace, kdy už dál spolu nechtějí žít, jako ty nejtěžší otázky se objeví: Jak se budeme dál starat o děti? Kdo z nás bude mít děti u sebe? Jak o nich budeme rozhodovat? Jak se o ně rozdělíme? Jak zůstanu otcem/matkou pro své děti, když budou právě u toho druhého?

Děti prochází v době rozchodu či rozvodu rodičů velmi těžkým obdobím. I v situacích, kdy se jim posléze uleví od sporů rodičů a stresu, který vzniká v rodině dvou nespokojených nebo dokonce znepřátelených rodičů, zažívají strach o svoje bezpečí, budoucnost a v jejich životě nejdůležitější osoby.

Bohužel je dnes velmi častým scénářem, že oba rodiče nabijí pomyslné zbraně, objednají si své právní zástupce, tedy jakési sekundanty do souboje nebo dokonce kanóny a vydají se do soudních rozepří, obvykle za účasti sociálních pracovnic, které mají v této situaci nelehký úkol - ochránit dítě či děti. Ne výjimečně musí sociální pracovnice připomínat zájmy dítěte rodičům, kteří v rámci boje o děti tyto vlastní děti poškozují někdy velmi nevědomky řadou diskuzí v jejich přítomnosti, prodlužováním období nejistoty, napadáním otce či matky těchto dětí i dalším stresem, který děti těžko nesou.

Mediace je jedním z možných řešení situace, kdy se dva lidé dostanou do bodu, kdy už spolu nechtějí žít a mají spolu děti, na jejichž výchově se chtějí nějak podílet.

Mediace nabízí možnost držet i nadále svá rozhodnutí a řešení situace ve svých rukou (nemuset si nechat diktovat soudem, jak máme dále vést život).

Dává šanci nalézt řešení „bezvýchodné“ situace v relativně krátkém čase, rozhodně výrazně kratším než je cesta soudních sporů.

Umožňuje vyslyšet a zakomponovat do řešení názor dětí.

Poskytuje příležitost k navázání dialogu mezi lidmi, kteří již nejsou životními partnery, chtějí opustit vztah, komunikační rámec s druhým. Přesto potřebují a musí spolu hovořit kvůli svým dětem, které sdílí a jejichž rodiči zůstávají navždy, i po ukončení partnerského vztahu. Mediace dává možnost vytvoření nových komunikačních pravidel, prostředků a forem, které budou oproštěny dřívějších bolestí a budou funkční pro sdílenou péči o děti.

Mluvím-li o sdílené péči o děti, pak z hlediska jejího formátu mám namysli všechny varianty, které si jen rodiče dovedou představit, vymyslet pro ně pravidla a zrealizovat je tak, aby byly uspokojeny jejich potřeby i potřeby jejich dětí. Jestli to znamená, že povedou vše půl na půl nebo se každý bude u dětí starat o něco jiného, v jiném čase a jiném prostoru, ve shodné domácnosti či v jiných podmínkách, to je vždy na nich.

Mediační dohoda, sepsaná a podepsaná oběma rodiči, vždy umožňuje bezpečný rámec pro dospělé i děti. Je jasné, jaká platí pravidla, na které se mohou všichni spolehnut, protože je vytvořili rodiče společně. Bezpečí zajišťuje také možnost kdykoliv při změně situace sednout znovu k vyjednávacímu stolu a provést znovu dohodou v rámci mediace úpravu pravidel s ohledem na změny.

Mediační proces, umožňuje díky komunikaci, která je nejprve vedena prostřednictvím mediátorky a posléze s asistencí mediátorky, také zhojení některých bolavých ran a možnost navázání nového vztahu, v němž jsou rodiče „partnery“ v dohodě o péči o děti.

Na závěr prvního mediačního sezení často říkám oběma rodičům: Řekněte vašim dětem, že jste tu dnes spolu seděli tři hodiny u jednoho stolu, hovořili o svých dětech a plánovali, jak se o ně budete starat. Je to možná něco, co si vaše děti dnes nedovedou vůbec představit a co jim zároveň dá část pocitu bezpečí, který dočasně ztrácejí rozchodem a spory mezi rodiči.